Prahra u Adama Bernaua :)

Podle mapy se vydáváme ze Závisti do Vohančic... pořád do kopce. "Co? Do kopce já chodit neumím!", hlásí náš nejmladší účastník. Nakonec běhal celý den i s batohem na zádech a usnul až ve vlaku cestou domů... Mrholí, mraky visí na špičkách stromů, nálada kolísá. Odbočujeme ze silnice po žluté k lesu. Sladká šťáva ze šípků je parádní doping. V dáli ovečky, jdeme se podívat. Svačíme na cestě, Blanička rozděluje martinské rohlíčky. Kapky deště visí na všem, sbíráme je z trávy, ze šípků, na jazyk, pro osvěžení. Stéblem trávy se malujeme po obličeji. "Kluci, udělejte řadu!", velí Blanička a kluci se střídají a užívají si jemné tahy trávou. Malujeme jeden druhého, no ani nosní dírky nezůstaly bez povšimnutí! :) To už je dávno veselo a my podle mapy plánujeme další cestu. Přes louky, lesem, přicházíme až ke škole Adama Bernaua. Vstupujeme plni zvědavosti! Vítá nás Petra, plno světýlek a lampiček, zbytky "ohňových pokusů" a vana plná dětí :) Hrajeme si, čteme si, obědváme, povídáme a odpoledne hrajeme s Hankou na tatamech "prahru" neboli  original play. Hrají všichni, bez lechtání, štípání, kousání, bouchání... Spokojeni se loučíme, máváme a přejeme si ještě nějaké hravé setkání.